Agathon, duchovní vize

Toto je normální civilní fotka ze zvukové zkoušky před rockovým koncertem. Žádný  záběr z chrámu, ašrámu, modlitebny. Povídám si s kamarádem, fotografem Jirkou Turkem, a mám sepjaté ruce. Vůbec už netuším, o čem jsme si povídali. Možná jsme probírali něco duchovního, možná že ne.

Já jsem si na té fotce uvědomil, jak často během všedního dne spontánně spínáme ruce a jak automaticky komunikujeme s posvátným, aniž bychom si to uvědomovali. My vůbec nejsme ateistická země, jak se píše v médiích. Pouze nemáme rádi zavedené organizované církve. Jak znovu okouzlit materialistický svět?

Mám představu nějakého stálého duchovního centra. Může to být v hájovně, mlýně, chalupě, kempu nebo starém zámku, kdekoliv, kde je klid a příroda. Ten prostor by měl být naprosto svobodný, aby duchovní hledající, kteří tam přijdou, mohli říct o sobě, o svém vnímání Boha, tajemství života, toho, co je nad námi, naprosto, ale naprosto cokoliv. To, co nemohou říct v kostele, co nemohou říct mezi buddhisty, mezi psychology a kouči, mezi agnostiky či ateisty. Aby se všichni mohli navzájem spirituálně inspirovat a obohatit, v respektu, přijetí, spolubytí, bez hodnocení, výsměchu a kritiky.

Současnou dobu vnímám jako axiální epochu, zlomový čas plný kvasu, vření, návratu ke spiritualitě a k magickému způsobu života, který je lidem vlastní už miliony let. Vidím kolem sebe myšlenkový chaos a záplavu informací, ve kterých není lehké se orientovat.

Také ale cítím, že určitá témata vystupují více než jiná. Silně ve mně vzrůstá touha dát současnému duchovnímu hledání zase nějaký řád, smysl a pochopitelnost. Podobně jako to v minulých dobách udělali Helena Petrovna Blavatská, Annie Besantová, Rudolf Steiner, Carl Gustav Jung, Mircea Eliade, Alan Watts, Osho, Thorwald Dethlefsen, Ken Wilber, Thich Nhat Hanh a další.

Ne že bych se chtěl s někým srovnávat nebo se předhánět. Vycházím pouze ze známé věty, kterou říká hodně lidí: "Tuto knihu jsem napsal proto, že jsem si ji nemohl nikde koupit. Kdybych si ji mohl koupit, tak bych ji nepsal." Nebo ještě jinak: "Symfonii, kterou nesložíte vy, nesloží za vás nikdo jiný a zůstane navždy skrytá." A to by byla zcela určitě škoda.

Svou duchovní vizi pro 21. století pracovně nazývám Cesta a Svolání Agathon. Myšlenky, které ke mně přicházejí, uveřejňuji zde.