Čas Vánoční a čas všední

Je Advent. Pro mnohé z nás je to signál, že se blíží "duchovní čas". Na chvíli odložíme racionální mysl, plánování, analýzy, projekty, kalkulace, bilance, ponoříme se do hlubin duše a pokusíme se spojit s Bohem, s něčím, co nás přesahuje. Podobné dotyky nadpřirozena zažíváme možná ještě o Velikonocích nebo o Dušičkách. Jako by náš svět měl dvě části. Rovinu "normální", praktickou, rozumovou, běžnou, kdy se staráme o živobytí, majetek, peníze, a chvíle duchovní, kdy si uvědomíme, že vše, co nás stresuje, vůbec tak důležité být nemusí.

Takové rozdělení života nebylo vždy. Tři miliony žil člověk v okouzleném, magickém světě (enchanted, magic). Pro původní kultury, šamany, druidy bylo vše posvátné.  Teprve v 19. a 20. století nastal technický, sekulární, ateistický věk, doba, kterou Nietzche nazval Smrt Boha. Slavný religionista Mircea Eliade se nad tímto oddělením duchovní sféry zamýšlí v knize Posvátné a profánní. Albert Einstein říkal: "Existují dva způsoby, jak žít život. Ten první je myslet si, že nic není zázrak. Ten druhý je myslet si, že všechno je zázrak." I současná teoretická a kvantová fyzika ukazuje, že prvotním principem Vesmíru je vědomí, Logos, Slovo, idea, nikoli hmota.

Zkusme se tedy vrátit k pradávné moudrosti, ke znovu-posvátnému světu (re-enchanted, re-magic). To není pohádka nebo sci-fi, ale způsob vnímání, přítomný po celou historii lidstva. Život byl provázaný s Božím řádem. V tom je skrytá adventní výzva. Obnovit v sobě starou schopnost vidět tajemství a dokonalé dílo Stvořitele i v obyčejných věcech. Zázrak je Slunce, brambora, kafe, tráva, auto, mraky, ptáci.

Čas Vánoční nám ukazuje, jak může vypadat čas všední, pokud opět necháme svět materiálního fungování a svět duchovní splynout. Posvátné nemusí být vyhrazené svátkům, ale může být přítomné i v práci, kterou konáme jako své poslání pro druhé, s láskou a nadšením. Možná zjistíme, že hranice mezi svátkem a všedním dnem není skutečná. Že posvátné není pryč. Jen čeká, až ho opět objevíme a přijmeme.

Spiritualita není únik z reality. Naopak, je překvapivě praktická. Když dovolíme svému životu, aby znovu získal posvátnou dimenzi, každodenní starosti se stanou snesitelnější.

Stres se rozplyne, když mu přestaneme dávat moc. Vědomí vyššího smyslu uvolní napětí. Získáme větší nadhled a cit pro to, co je podstatné. Problémy a obtížné situace lépe zvládneme. Termíny, povinnosti, úkoly, schůzky, grafy a prezentace nás nepřeválcují, protože nejsme jen vykonavatelé, ale i tvůrci a spolupracovníci Stvořitele. Tlak práce, výkonu a efektivity se změní na touhu a nadšení.

Vztahy se uklidní, protože druhé lidi vnímáme jako sami sebe i tvář Boží. Vše je propojené. Naši blízcí ocení, že jsme radostnější, laskavější a spokojenější. Pak můžeme žít každý den s vědomím, že všechno je Dar. A že život je radostnou spoluúčastí na zázraku Bytí. Já se snažím to tak mít. A vy?

Mějte krásný advent, Vladimír Halama

Prosinec 2025