Cesta Agathon - odkud vycházíme

V této kapitole uvádíme tradice, ze kterých vycházíme, které nás inspirovaly, které vyjadřují to, co cítíme. Když se podíváme na dějiny lidstva, zjistíme, že nové duchovní směry většinou vznikají na základě myšlenek, které již existovaly dříve. Málokdy se stane, aby někdo vymyslel něco převratného, co tu ještě nikdy nebylo.

• Alfred North Whitehead řekl: "Nejlepší obecná charakteristika evropské filosofické tradice je, že je to řada poznámek k Platonovi." Proč? Platón již řekl vše důležité. My k tomu jen trochu přidáváme.
• Ježíš byl Žid, vycházel z židovské tradice, ze Zákona, Tóry, která tvoří v Bibli jádro Starého zákona. K tomu přidal Nový zákon, evangelium, tedy dobrou zvěst o Boží lásce a milosrdenství.
• Také duchovní proudy novověku, např. theosofie a antroposofie, vznikaly spojením a novým čtením myšlenkových směrů, které tu již byly. Hermetismus, křesťanství, východní filosofie atd.
• Také Carl Gustav Jung pátral v pradávné moudrosti lidstva, v mytologii, mystice, archetypech. Kombinoval staré kultury s novou psychologií a kolektivním vědomím.
• Také hnutí Vodnáře, Nového věku, vznikalo kombinací toho, co již bylo. Západní esoterická tradice, východní mystika, humanistická a transpersonální psychologie, ekologie, holismus, kvantová fyzika.

Minulost, přítomnost, budoucnost

Tak to je. Podobně tvoříme Cestu Agathon. Nic nového nevymýšlíme, nejsme proroci, guru, nechodí nám channelingem vize od astrálních entit. Pouze skládáme to, co je. Přetavujeme, krystalizujeme, sestavujeme novou mozaiku, mandalu vědomí.

To je spirála vývoje. Ve spirále, která směřuje vzhůru, se v kruhu vracíme na místo, kde jsme již byli, ale o level výše. Novým spojením a novým pochopením vzniká nová myšlenka, tak, jak se lidstvo vyvíjí. Jak potřebujeme a cítíme my dnes, v dnešní době, pro náš život.

Principy Cesty Agathon

Ve zkratce principy Cesty Agathon. Uvádíme je na více místech, ale je dobré je opakovat.

• Tvoříme duchovní systém pro dnešní dobu.
• Vycházíme z tradic dávné moudrosti lidstva a propojujeme je s pochopením Ježíšova poselství, teoretickou a kvantovou fyzikou a výzkumem vědomí.
• Podstatou Vesmíru není hmota, ale Vědomí, které je Bůh, Duch svatý.
• Bůh je Láska.
• Podstatou spirituality je umění s láskou a soucitem žít dobrý, každodenní , obyčejný život.
• Nejmenší částice atomu mají duální povahu hmoty a vlnění. To znamená, že změna vibrací našeho srdce ovlivňuje Vesmír.
• Druhá nejdůležitější věta z Bible: "Miluj bližního svého jako sám sebe" neznamená jenom miluj. Agapé je také vnímej, považuj, chápej bližního jako sám sebe. Není oddělenost. Já jsem Ty a Ty jsi já. Všichni jsme jedno. Tak, jak se chováme k druhému, se chováme sami k sobě.

Všechny naše činnosti, chování, jednání vychází z určitých názorů. Pokud nevíme odkud jdeme a kde jsme, těžko můžeme poznat, kam jdeme. Jestliže chceme vědět, co máme dělat a jak máme žít, měli bychom vědět, které předpoklady nás vedou.

Nyní se podíváme na myšlenky, ze kterých vychází Cesta Agathon. Prameny, inspirace, které společně sdílíme, kterým věříme, které nám dávají smysl, které máme rádi. Tyto ideje nebyly nově objeveny, byly převzaty z tradice lidstva. Pokud k vám také silně hovoří, zveme vám na společnou Cestu.

Šamanismus, animismus

Souzníme a nejstarší duchovní zkušeností lidstva, pre-spiritualitou, kosmologií pradávných přírodních kultur. Vše je živé, vše má duši. Země, hory, voda, zvířata. Vše je vztah, vše je propojené. Strom je vztah jiného stromu, šišky, semene, větru, půdy, deště, dává plody, kyslík, hnízda ptákům, dřevo. To je úžasné. Pachamama, úcta k Matce Zemi. Co k tomu dnes přidáváme? Lásku a přikázání nezabiješ. Tehdy byly kmenové války a násilí velmi časté.

Tradice, věčná filosofie

Jak jsme již psali, věříme, že všechna náboženství jsou projevy jednoho Boha, který se zjevuje v různých podobách. S tím souvisí představy dávné teologie, prisca theologia (od 2. století) a věčné filosofie, philosophia perennis (od 1540). Tato učení též říkají, že náboženské a filosofické myšlenky lidstva vychází z jednoho universálního zdroje, někdy označovaného jako Tradice. Pradávná moudrost se objevuje ve všech velkých kulturách napříč kontinenty a civilizacemi v posvátných textech, eposech a mýtech. Příklady.

• Mezopotámie – Epos o Gilgamešovi, nejstarší známý epos lidstva, pojednávající o hledání nesmrtelnosti a smyslu života.
• Persie – Avestá, posvátný text zoroastrismu, učení o boji dobra a zla a konečném vítězství světla.
• Egypt – Texty pyramid a Kniha mrtvých popisují cestu duše po smrti, vztah člověka k Božskému řádu Maat. Hermes Trismegistos a jeho Smaragdová deska. Jak nahoře, tak dole, principy Vesmíru.
• Indie – Védy, Upanišady, Brahman, átman, jednota všeho Bytí. Mahábhárata, Bhagavadgíta, duchovní dialog o povinnosti, víře a poznání.
• Čína – I-ťing, Kniha proměn, Tao te ťing, Lao-c', feng shui, jin a jang, kosmická harmonie, význam, situací, vhodné způsoby myšlení a jednání.
• Tibet – Bardo Thödol, Tibetská kniha mrtvých, popis vědomí po smrti, reinkarnace.
• Izrael – Tóra a Tanach, hebrejská, židovská Bible, z nichž vyrůstá judaismus, křesťanství a islám, abrahámovská náboženství, víra v jediného Boha. Kabala, židovská mystika.
• Řecko – Homérovy eposy, Ilias, Odyssea, eleusinská a orfická mystéria, Pythagoras, Herakleitos, Sokrates, Platón (používal pojem Agathon), Aristoteles.
• Řím – Vergiliova Aeneis, později Corpus Hermeticum, transformace člověka, poznání, gnóze, duchovní nauky starověkého Egypta.
• Islámská mystika – súfismus, duchovní cesta, etika, estetika, vzory chování.
• Skandinávie – Edda, básně, sbírky mýtů o Bozích, stvoření světa a jeho konci.
• Střední Amerika – Popol Vuh, mayský epos o stvoření světa a cestě hrdinů do podsvětí.

Tyto a další prameny vytvářejí mozaiku dávné moudrosti o původu, řádu a smyslu života. Co k tomu dodáváme?

Jeden ze zakladatelů kvantové fyziky, nositel Nobelovy ceny Werner Heisenberg byl v roce 1929 v Indii. Se slavným indickým básníkem Rabíndranáthem Thákurem vedl dlouhé rozhovory o vědě a indické filosofii. Toto seznámení s indickým myšlením přineslo Heisenbergovi velkou útěchu a uklidnění. Začal chápat, že principy kvantové fyziky, jejichž přijetí bylo pro něj samotného i jeho kolegy tak obtížné, bylo základem indických duchovních tradic. Řekl: "Po těchto rozhovorech s Thákurem začaly některé myšlenky, které se zdály tak šílené, najednou dávat mnohem větší smysl. To mi velmi pomohlo."

Moderní věda a pradávná moudrost se spojují.

Rané křesťanství

Vracíme se k původnímu křesťanství, kdy se myšlenky evangelia přirozeně šířily mezi lidmi pro své poselství dobré zvěsti, lásky, proměny života. Inspirují nás myslitelé, jako byl Valentinus, Klement Alexandrijský, Origenes a další, kteří rozvíjeli gnózi, vnitřní poznání Boha, myšlenky preexistence duše, reinkarnace, kosmického vývoje, apokatastase, konečného návratu všech duší k Bohu.

Zlom nastal ve 4. století, kdy císař Konstantin prohlásil křesťanství za státní náboženství. Církev převzala strukturu a hierarchii úřední římské správy. Původní čistá víra se stala institucí a byrokracií. Vznikl cézaropapizmus, propojení církve s vládnoucí mocí, jednota trůnu a oltáře. Vytvořil se chrámový byznys, politika strachu z pekla a obchod se spásou. Církevní historici uznávají, že to nebylo dobré období, kdy si církev pomohla při šíření evangelia státní mocí.

Dnes probíhá v církvi spor mezi zastánci rigidního klerikalismu a těmi, kteří se vrací k pravému smyslu Kristova poselství, Bůh je láska. Papež František říkal: "Uvěznili jsme Ježíše v církvi. On teď tluče na dveře a chce ven". My to cítíme také.

Křesťanská mystika

Od 1. do 4. století žili první křesťané víru jako přímou osobní zkušenost posvátného života. Nescházeli se v kostelích, ale v domech, zahradách, v malých skupinách. Jejich setkání byla jednoduchá, neformální. Sdíleli chléb, víno i osobní prožitky. Víra nebyla systém, ale životní cesta. Nebylo důležité, kdo má jakou hodnost, funkci, ale kdo umí naslouchat, kdo dokáže žít lásku a odpuštění, kdo přináší mír a naději. Modlitba nebyla formální recitace, ale intuitivní naladění na Boží přítomnost. Lidé věřili, že Duch svatý se může projevit v každém. Charisma nebylo omezeno jen na kněze. Každý mohl přinést slovo povzbuzení, inspirativní prorocký vhled, modlitbu nebo píseň. Společenství bylo prostorem vztahu, nikoli řízené struktury.

Jak jsme psali v předchozím odstavci, od 4. století se církev začala měnit v instituci a hierarchii. Liturgie se sjednotila, úřad se stal základem autority. To, co dříve bylo živým kruhem sdílení a hlubokým emočním prožitkem, se proměnilo ve strukturovanou bohoslužbu vedenou z jednoho místa.

Proud přímého prožívání Boží přítomnosti a osobního vztahu k Bohu, tedy křesťanské mystiky, nebyl ale zcela přerušen. Nesli jej dále např. Hildegarda von Bingen, František z Assisi, Mistr Eckhart, Terezie z Ávily, Jan od Kříže a další. Pokud křesťanskou mystiku rozšíříme o esoterní křesťanství, tedy propojení biblické tradice s hermetismem, gnozí, theurgií, kabalou, patří sem i Jakob Böhme, Emanuel Swedenborg, Louis Claude de Saint-Martin a martinisté, rosikruciáni. Eliphas Lévi, Papus atd.

Jak vypadá křesťanská mystika dnes? Mnozí současní kněží popisují situaci, kdy se v duchovním rozhovoru u zpovědi, svátosti smíření zeptají pána nebo paní: "Jaký je váš osobní vztah k Bohu?" V ten okamžik se mnoho lidí zarazí a trochu snad i poleká. Jsou překvapeni: "Jak já mohu mít osobní vztah k Bohu?" Otázka je vyvede z míry, protože jsou zvyklí vyplnit si zpovědní zrcadlo a víru prožívat mechanicky, jako rutinu, zvyk. Je třeba navrátit se k vnitřnímu prožívání Boží přítomnosti. Karl Rahner a další říkají: "Křesťan 21. století bude mystikem, nebo nebude vůbec". A my dodáváme: "Nejenom mystikem, ale milujícím šiřitelem energie Boží lásky".

Renesanční hermetismus

Inspiruje nás renesanční hermetismus, duchovní a filosofický směr, který se v 15. a 16. století zrodil z obnoveného zájmu o myšlenkové dědictví antiky a starověkého Egypta. Sjednotil křesťanství, platonismus, alchymii, astrologii, kabalu, magii a mystiku v jeden celistvý obraz světa, v němž je Bůh přítomen ve všech úrovních Bytí a člověk je mikrokosmem Vesmíru. Hermetismus chápal poznání jako zasvěcenou cestu, kde intelekt, intuice i duchovní praxe vedou k přímému prožitku Božského řádu. Zásadní myšlenkou bylo, že Vesmír je živý organismus prostoupený Duchem, Duší světa, Anima Mundi, a že člověk může skrze očištění a vnitřní proměnu znovu nalézt jednotu s Bohem.

Mezi významné osobnosti renesančního hermetismu patří Albertus Magnus, Roger Bacon, Nicholas Flamel, Marsilio Ficino, Pico della Mirandola, Cornelius Agrippa z Nettesheimu, Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, přezdívaný Paracelsus (náš patron a inspirátor, Obchod Bombastus, Akademie Bombastus), Nostradamus, Giordano Bruno, John Dee, Edward Kelley, Johannes Kepler, Tycho Brahe, Galileo Galilei a další.

Vrcholem renesančního hermetismu byl dvůr císaře Rudolfa II. Tehdy byla Praha skutečným centrem evropské vzdělanosti. Pak již následovalo 17. století, počátky moderní mechanistické vědy a dogmatického katechismu rekatolizace. Proč nás renesanční hermetismus zajímá a oslovuje? Protože velmi rezonuje se současnými poznatky teoretické a kvantové fyziky, moderního výzkumu vědomí i s myšlenkami nové teologie Boží lásky a naděje, kosmického Krista. Také ukazuje, že středověcí mágové a alchymisté, ke kterým nová spiritualita často vzhlíží, byli křesťané.