Agathologie je transdisciplinární obor zabývající se otázkou, jak žít v lásce a dobru. Integruje poznatky filosofie, psychologie, psychoterapie, teologie, spirituality, religionistiky, sociologie a dalších oblastí.
Název agathologie vychází z řeckého slova agathon, tedy dobro, kterým Platón vyjadřoval Ideu dobra jako nejvyššího principu. Agathologie studuje také lásku, protože oba pojmy jsou nerozlučně spjaty. Bezpodmínečná láska agapé směřuje k nejvyššímu dobru, agathon, které se zároveň uskutečňuje prostřednictvím agapé. Agapologie jako integrativní nauka o lásce proto tvoří dílčí obor agathologie. Zastřešující pojem agathologie byl zvolen proto, že nejvyšší dobro, agathon, představuje konečný cíl, smysl, telos, lásky agapé.
Otázka, jak žít dobrý život, patří k nejstarším a nejzásadnějším tématům filosofie. Agathologie ji znovu staví do centra pozornosti, překračuje však hranice filosofie a přistupuje k ní transdisciplinárně. Dobrý život totiž nelze pouze promýšlet, ale je třeba jej také prakticky uskutečňovat. Zkušenosti moderních dějin i myšlenky současné filosofie zároveň ukazují, že dobrý život člověka ani společnosti nelze uskutečnit bez bezpodmínečné lásky, agapé.
Agathologie
v životní praxi je integrální metodou osobního rozvoje, která pomáhá člověku
najít nebo znovu objevit schopnost milovat a žít život v lásce a dobru. Tato
myšlenka jistě není nová. Najdeme ji v dějinách lidstva, ve významných směrech filosofie,
psychologie, psychoterapie, teologie i v dalších oborech. Agathologie jako
celostní systém však překračuje rámec jednotlivých disciplín a jejich metod a v
individuálním nebo skupinovém rozhovoru propojuje více oblastí lidského
poznání.
Agathologie
vychází ze spirituálního pojetí skutečnosti. Za svůj základní metafyzický axiom
přijímá, že vědomí je podstatou Vesmíru a základem skutečnosti a že materiální
svět je projevem hlubší duchovní reality. Toto paradigma navazuje na
filosofickou a spirituální tradici dávné moudrosti lidstva a nachází oporu také
ve významných současných teoriích a hypotézách filosofie mysli, výzkumu vědomí,
teoretické i kvantové fyziky a v úvahách o povaze reality.
Agathologie přijímá agapismus jako metafyzickou a spirituální kosmologii,
která chápe lásku agapé jako základní princip evoluce. Agathologie tak nahlíží
člověka, život a Vesmír jako vzájemně propojenou skutečnost, v níž vědomí,
láska a dobro nejsou pouze lidskými idejemi, ale tvoří samotnou podstatu
reality.
Výše
uvedené spirituální pojetí skutečnosti chápe agathologie jako teistickou
premisu existence Boha, který je láskou, Stvořitelem a transcendentním základem
Vesmíru, světa a života. Neváže však toto pojetí Boha na jedinou závaznou
teologickou interpretaci a respektuje individuální cesty člověka k Bohu i různá
pojetí transcendence v jednotlivých duchovních tradicích. Neupřednostňuje jednu
denominaci či náboženskou tradici před ostatními a má univerzalistický a
mezinábožensky otevřený charakter. Svým spirituálním zaměřením agathologie
reaguje na přehlíženou skutečnost, že i v moderní technické evropské civilizaci
má většina lidí nějaký duchovní světonázor.