Agapologie, znovu objevená filosofie lásky

Myslím si, že láska je nejdůležitějším tématem a motivem lidského života. Dvacet tři let pracuji v oblasti osobního rozvoje a nové spirituality. V různých obdobích jsem se věnoval profesi psychoterapeuta, kouče, astrologa, lektora. Naprostá většina klientů, se kterými jsem hovořil, řešila lásku, vztahy, manželství, partnerství.

Myslím, že to je obecná zkušenost, ne jenom moje. Je to také zkušenost celého lidstva. Stačí se podívat na dějiny, báje, mýty, příběhy, umění, literaturu, poezii, hudbu, obrazy, filmy. Všude samá láska ve všech jejích podobách, krásných i bolestných. Právě proto mě už delší dobu překvapuje jedna zvláštní věc. Kde je vlastně nauka o lásce? 😊

Filosofie vytvořila celé systémy zabývající se bytím, poznáním, pravdou, dobrem, svobodou, smrtí nebo smyslem lidského života. Láskou se samozřejmě zabývá také. Od Platóna a Aristotela přes Augustina až po Kierkegaarda, Bubera, Schelera a mnoho dalších. Ale kde je samostatná filosofická nauka o lásce, která by shromáždila tyto rozptýlené tradice a postavila lásku do samotného středu svého zájmu?

Podobný paradox nacházíme v teologii. Křesťanství obsahuje jednu z nejradikálnějších vět dějin náboženství: Bůh je láska. Ježíš staví lásku k Bohu a bližnímu do středu svého učení. Pavel říká, že bez lásky nejsme ničím. Existuje dogmatika, fundamentální, morální, spirituální, pastorální, trinitární teologie, teodicea, angelologie, mariologie, soteriologie, ekleziologie, eschatologie, biblistika, exegeze, hermeneutika, patristika, liturgika, homiletika, katechetika, kanonické právo, misiologie, hagiografie, hagiologie, asketika a další obory. A přesto ani zde nenacházíme samostatnou zastřešující nauku o lásce s postavením odpovídajícím jejímu významu.

Jak je to v psychologii a psychoterapii? Erich Fromm napsal, že analytická terapie je pokusem pomoci člověku získat nebo znovu obnovit schopnost milovat. Tuto myšlenku nacházíme také u Karla Menningera, Karen Horneyové a dalších představitelů psychoanalytické a humanistické tradice. A přesto nemáme samostatnou psychoterapeutickou školu, která by lásku a schopnost milovat postavila přímo do svého středu.

Zvlášť nápadné je to ve školství. Děti se učí tisíce věcí, z nichž většinu ve svém životě nikdy nepoužijí. Kde se ale učí, jak komunikovat, jak řešit konflikty, agresi, odmítnutí? Jak spolu žít v lásce a harmonii? Kde se učí, jak mít rád druhého člověka, jak vytvářet dobré vztahy, jak odpouštět, jak reagovat na ublížení, jak přijímat druhého a jak se chovat s láskou i v situaci, kdy je to obtížné?

Samostatný předmět, který by postavil lásku a dobré mezilidské vztahy do samotného středu svého zájmu, ve škole nenajdeme. Přitom právě v dětství vznikají základy budoucích partnerství, manželství, rodin i celé společnosti. Dříve se předpokládalo, že úlohu výchovy k lásce splní rodina a náboženství. Jenže kde je dnes rodina a tradice? A církev? Kdo tedy dnes děti učí, jak spolu žít v lásce a harmonii?

Stejné je to v sociologii, antropologii, religionistice, ekologii a v dalších oborech. Láska je paradoxně všude a zároveň nikde.

Ale abychom byli spravedliví, určité snahy už tu byly. Jeden z prvních významných pokusů o vytvoření agapologie jako filosofické nauky o lásce učinil americký filosof Wilmon H. Sheldon, který v roce 1965 vydal knihu Agapology: The Rational Love-Philosophy Guide of Life. Téma lásky jako filosofického principu samozřejmě rozvíjeli také další myslitelé, například Gabriel Marcel, Miklós Vető, Jozef Piaček, Ilorian Păunoiu a další. Ale vše to byly ojedinělé pokusy, které nějak vyšuměly do ztracena. Nebo téma lásky ještě před desítkami let nebylo tak žhavé jako dnes? Na vše musí přijít ta správná doba, kairos, Zeitgeist. Konec konců, Ježíšovo radikální poselství lásky známe už 2000 let a i dnes víme, že je velmi těžké je v praktickém životě používat. 😊

Nyní se k Sheldonovým následovníkům připojuji i já. Prožívám přitom stejný pocit jako mnozí autoři, kteří říkají: "Chtěl jsem si takovou knihu koupit, ale protože ji nikde neměli, tak jsem ji musel napsat sám." 😊 Potřebu opětovného vnesení nějaké agapologie do života vnímám všude kolem. Mnoho lidí cítí změnu, chce žít víc v lásce, mít lepší vztahy a klid v duši. Máme stovky různých metod, ale vlastně nevíme, jak na to, odkud, ze kterého konce to vzít.

Proto jako duchovní archeolog odkrývám opět agapologii a vyndávám ji na denní světlo. Tu potřebnou integrativní filosofii a nauku o lásce a dobru. Nejsem autor v pravém slova smyslu, nic zásadně nového jsem neobjevil. Jsem spíš inspirátor. Snažím se spojit potůčky přemýšlení o lásce do jedné velké řeky, z níž by mohli čerpat a pít všichni. Třeba už nastává ta správná doba. Nějak důvěru a naději mezi lidmi posílit potřebujeme. A co je silnější než láska? Jestli je láska pro nás tak důležitá, proč z ní neudělat opravdové hlavní téma, smysl a důvod života? O tom, na co jsem přišel a co jsem uviděl, vám napíšu v dalších článcích.

Přeji vám krásný Boží den. Vladimír Halama 😊🙏