Potřeba a význam agapologie v současné společnosti

Žijeme ve světě, v němž jsou jednotlivé oblasti lidského poznání a zkušenosti stále více specializované a vzájemně oddělené. Každá z nich se snaží člověka uchopit z určitého hlediska, žádná však sama neobsahuje celou šíři života. Tato partikularizace přináší situace, kdy si lidé přestávají navzájem rozumět, protože o člověku a světě hovoří z odlišných perspektiv, odlišným jazykem a na základě odlišných předpokladů.

Psychologie a psychoterapie vytvořily mimořádně rozsáhlé poznání lidské psychiky a vztahů, avšak jejich akademická podoba je do značné míry svázána s přírodovědeckým a empirickým paradigmatem. Spiritualita, transcendence a Bůh se proto často ocitají mimo rámec toho, čím se mohou zabývat jako skutečností.

Teologie, náboženství a církve naopak po tisíciletí rozvíjejí otázky Boha, transcendence, smyslu, dobra a lásky, avšak některé jejich proudy přistupují s nedůvěrou k určitým psychologickým, psychoterapeutickým a antropologickým koncepcím.

Mezi těmito oblastmi se navíc rozvinul rozsáhlý prostor nové spirituality a tradičních nauk dávné moudrosti lidstva. Miliony lidí hledají svou duchovní cestu mimo tradiční náboženské instituce prostřednictvím meditace, astrologie, tarotu, run, léčitelství, představ o životní energii, auře, čakrách, karmě, reinkarnaci a mnoha dalších směrů. Tento prostor bývá s nedůvěrou přijímán jak částí akademické psychologie, tak částí tradiční teologie.

Podobnou fragmentaci nacházíme v dalších oblastech společnosti. Ekonomika hledá etické a odpovědné podnikání. Svět práce hledá smysluplnost, důstojnost a dobré mezilidské vztahy. Školství hledá humanizaci vzdělávání. Zdravotnictví hledá lidštější vztah k pacientovi. Ekologie hledá nový vztah člověka k přírodě. Politika hledá solidaritu, odpovědnost a službu společnosti. Tyto proudy již existují. Chybí jim však společný horizont, v němž by se mohly setkat.

Agapologie jako integrativní filosofie, myšlenkový proud zabývající se láskou a dobrem, navrhuje, že takovým společným horizontem může být právě láska. Nemusíme se shodnout na tom, co je Bůh. Nemusíme mít stejnou antropologii, metafyziku ani představu spirituality. Nemusíme stejně chápat ekonomiku, vzdělávání nebo společnost. Současný svět se nemůže řídit jedinou filosofií, psychologií, teologií ani spiritualitou. To nejde, to už jsme tu měli. Může se však shodnout na tom, že člověk touží po lásce, dobrých vztazích a dobrém životě.

Můžeme se ptát: "Jak by lidský život vypadal, kdyby jeho základním motivem byla láska a jejím směřováním a cílem dobro?" Tím vzniká společný prostor pro psychologii, psychoterapii, filosofii, teologii, spiritualitu, ekonomiku, školství, zdravotnictví, ekologii, politiku atd. Prostor, v němž se všichni mohou setkat nad nejdůležitější otázkou lidstva: jak žít s láskou a uskutečňovat dobro. To by mělo být účelem a smyslem agapologie, jako integrační platformy celé společnosti.