Agapeterapie

Staronová cesta duševní harmonie, která podporuje umění žít v lásce a dobru

Vážené čtenářky a čtenáři, milé kolegyně a milí kolegové,
velmi mě těší, že vás zaujala agapeterapie a rozhodli jste se o ní dozvědět více. Jsem rád, že podobně jako já vnímáte potřebu vnášet do našeho každodenního života více lásky a dobra. Věřím, že vám následující řádky přinesou užitečné inspirace, nové pohledy a podněty k zamyšlení nad sebou, blízkými, lidstvem, světem i Vesmírem. 😊

Co je to agapeterapie?

Stručná a jednoduchá definice agapeterapie zní: staronová cesta péče o duši, která podporuje umění žít v lásce a dobru. Agapeterapie je soubor praktických myšlenek a názorů, které nám pomáhají lépe myslet a jednat s láskou v našem běžném každodenním životě. Systém principů terapeutického rozhovoru je doplněn řadou inspirací, příběhů a prožitkových přístupů, které nám usnadňují proměnu našeho myšlení, zavedených způsobů chování a představ. Snáze pak můžeme otevřít srdce lásce a dobru.

V čem agapeterapie pomáhá?

Agapeterapie pomáhá člověku objevit, rozvíjet nebo znovu získat schopnost milovat a učit se žít v lásce a dobru. Rozhovor začíná sebepoznáním. Pomáhá člověku uvědomit si, co pro něj láska znamená, jak ji prožívá, jak ji dává druhým a jak ji dokáže přijímat. Zabývá se našimi vztahy, hodnotami, přesvědčeními, životními zkušenostmi i celkovým postojem k životu.

Zásadní význam má přitom náš světonázor a vztah k Bohu, Stvořiteli, Zdroji, Vesmíru či jiné transcendentní skutečnosti, která nás přesahuje. Jak vnímáme své místo ve světě a Vesmíru? Proč jsme zde? Má náš život nějaký vyšší smysl? Cítíme se ve světě doma, jako součást většího celku, nebo prožíváme svou existenci jako osamělé, nejisté a cizí bytí?

Právě zde se dotýkáme jedné ze základních existenciálních otázek člověka, kterou filosofie označuje také pojmem vrženost do světa. Jde o náš základní prožitek vlastní existence, o to, jak se cítíme ve světě, do kterého jsme se narodili a jehož podmínky jsme si sami nevybrali. Zda jej vnímáme jako přátelský a smysluplný domov, nebo jako cizí, lhostejné či nepřátelské místo. Tento základní životní postoj může hluboce ovlivňovat naši důvěru, pocit bezpečí, schopnost milovat i způsob, jakým vytváříme vztahy k druhým lidem.

Agapeterapie proto věnuje zvláštní pozornost sebetranscendenci, tedy schopnosti člověka přesahovat vlastní já, své osobní zájmy a potřeby a otevírat se druhým lidem i širšímu smyslu života. V duchovní rovině se zabývá také vztahem lásky mezi člověkem a Bohem, který nazýváme agapelita.

Další významnou oblastí jsou překážky, které nám brání žít v lásce. Mohou to být obavy, nejistota, nedůvěra, žárlivost, závist, hněv, pocity viny, strach z odmítnutí, bolestné zkušenosti z minulosti nebo zavedené způsoby myšlení a chování.

Zvláštní pozornost věnujeme odpuštění, smíření, přijetí, důvěře, otevřenosti a schopnosti vytvářet dobré mezilidské vztahy. Zabýváme se také samotou, osamělostí, životními ztrátami, nešťastnou láskou, konflikty a obtížnými či zraňujícími vztahy.

Vycházíme přitom z důležité myšlenky: láska není pouze cit, který chováme k jednomu vybranému člověku. Je také způsobem, jakým přistupujeme k lidem a k životu vůbec. Cílem agapeterapie je, aby člověk dokázal vytvářet láskyplnější vztahy, přistupoval k sobě i druhým s větším porozuměním, nacházel větší vnitřní klid, důvěru, otevřenost a radost ze života. Protože právě v našich myšlenkách, vztazích, rozhodnutích a každodenních činech se láska proměňuje v dobro.

Proč je agapeterapie staronová?

Agapeterapii označuji jako staronovou cestu z několika důvodů. Samotný název agapeterapie, agapetherapy či Agape Therapy byl již v minulosti používán v různých souvislostech a s různými významy. Já mu nyní dávám nový obsah, filosofické základy, ucelenou podobu, a především nový záměr: pomáhat člověku objevovat a rozvíjet umění žít v lásce a dobru.

Staronové jsou však především samotné myšlenky, ze kterých agapeterapie vychází. O zásadním významu lásky, soucitu, laskavosti a dobra hovořili již před mnoha staletími a tisíciletími Konfucius, Buddha, Platón, Ježíš, svatý František, Kant, Peirce, Fromm, Rogers, Sheldon, Lévinas a mnozí další myslitelé a duchovní učitelé. A přesto byly tyto velké myšlenky lásky a dobra v dějinách lidstva znovu a znovu přehlušovány touhou po moci, ovládání druhých, soupeření, bohatství, majetku a osobním prospěchu.

Jak připomíná biblická kniha Kazatel, není nic nového pod sluncem. Podobnou myšlenku vyjádřil francouzský spisovatel André Gide: "Všechno už bylo řečeno, ale protože nikdo neposlouchá, je třeba stále začínat znovu." A tak si znovu klademe otázku, kterou si lidé v různých podobách pokládají již po tisíciletí: Kdy se láska a dobro stanou skutečným základem lidského života a společnosti? Podaří se nám to právě dnes? Dospělo již lidstvo na takový stupeň vývoje, aby dokázalo tyto dávné ideály uskutečňovat ve větší míře než kdykoliv předtím? Nebo zůstanou láska, agapologie a agapeterapie navždy staronové? 😊

Pro koho je agapeterapie vhodná?

Úplně pro všechny, které jakýmkoliv způsobem zajímá téma lásky, vztahů, partnerství, manželství, ale také univerzální všeobjímající Boží lásky agapé, vývoje a osudu celého lidstva. Agapeterapii mohou využívat pomáhající profesionálové různých oborů, od psychologie, psychoterapie a koučinku až po astrologii, tarot, duchovní provázení a další oblasti osobního rozvoje. Agapeterapii však můžete používat také sami pro sebe, ve smyslu autoterapie nebo sebekoučování. Inspirace a příběhy budete jednoduše vztahovat sami na sebe a svůj vlastní život.

Patří agapeterapie do psychoterapie?

Agapeterapie má k psychoterapii blízko, ale její zaměření je širší. Otázka lásky, její podstaty a prožívání v lidském životě je natolik rozsáhlá, že ji nelze omezit pouze na psychologické a přírodovědné pojetí člověka. Agapeterapie proto propojuje poznatky psychologie, filosofie, teologie, religionistiky, spirituality, antropologie, sociologie, historie a dalších disciplín. Zvláštní pozornost věnuje také duchovnímu rozměru lidské existence, sebetranscendenci a vztahu člověka k tomu, co jej přesahuje.

Kdo může agapeterapii provozovat?

Agapeterapii mohou využívat lidé z různých pomáhajících profesí i zájemci o osobní a duchovní rozvoj. Pro její odborné využívání připravujeme výcvik v Akademii Agathon. Po absolvování výcviku a složení závěrečné zkoušky účastník obdrží certifikát potvrzující získané znalosti, schopnosti a dovednosti agapeterapeuta. Tento certifikát neopravňuje k provozování zákonem regulované poradenské psychoterapie. Pro vlastní osobní rozvoj můžete agapeterapii samozřejmě využívat i bez výcviku a certifikátu. 😊

Jak vznikla agapeterapie?

Od roku 2003 jsem se v různých obdobích věnoval osobnímu rozvoji, lektorské činnosti, koučinku, psychoterapii, ale také astrologii, regresní terapii a duchovnímu provázení. Za těch třiadvacet let jsem se setkal s dlouhou řadou lidí a jejich životních příběhů. Velmi brzy jsem poznal, že naprostá většina lidí, podle mé zkušenosti přibližně sedm až osm z deseti, přichází s otázkami lásky, vztahů, partnerství a manželství.

Při provázení lidí jsem si stále výrazněji uvědomoval, že partnerské a manželské problémy nelze pochopit pouze z hlediska vztahu dvou lidí. Do každého vztahu totiž vstupujeme s celou svou osobností, se svými vlastnostmi, postoji, zkušenostmi, přesvědčeními, obavami, očekáváními a způsoby chování.

Představme si člověka, který se neustále hádá s příbuznými, sousedy a kolegy, usiluje o převahu nad druhými, snadno propadá nenávisti a sleduje především vlastní prospěch. Jak může člověk s takovým postojem k životu vytvářet harmonický, láskyplný a naplňující partnerský vztah? Právě zde nacházíme důležitý poznatek. Láska k jednomu člověku souvisí s naším celkovým způsobem života a vztahování k druhým.

Proč vznikla agapeterapie?

Žijeme ve společnosti, která je v mnoha ohledech rozdělená. Lidé se přou o politiku, migraci, národnostní konflikty, války, náboženství i společenské hodnoty. Současně žijeme ve světě, který nás neustále vybízí ke spotřebě, výkonu, úspěchu a hromadění majetku. Přitom všichni ze své vlastní životní zkušenosti víme, že to nejcennější se za peníze koupit nedá. Láska, přátelství, důvěra, laskavost, porozumění, blízkost a dobré mezilidské vztahy patří k tomu nejdůležitějšímu, co v životě máme.

Když jsem se začal otázkou lásky hlouběji zabývat, s překvapením jsem zjistil, že přestože o lásce lidstvo vytvořilo nesmírné množství knih, filosofických úvah, náboženských nauk a psychologických výzkumů, nenašel jsem ucelenou nauku, která by spojovala poznatky různých oborů a zabývala se láskou a dobrem jako svým ústředním tématem a zároveň nabízela srozumitelnou cestu k jejich každodennímu uskutečňování.

Z této potřeby postupně vznikla agapologie – transdisciplinární obor, který hledá porozumění lásce. A protože samotné poznání nestačí, vznikla také agapeterapie – praktická cesta osobního rozvoje, která pomáhá člověku získat nebo znovu získat schopnost milovat a učit se žít v lásce a dobru.

A pokud se mě zeptáte, proč jsem vlastně agapeterapii vytvořil a proč jsem napsal tuto knihu, odpovím vám větou, kterou autoři často používají: "Kdyby taková kniha existovala, rád bych si ji koupil a přečetl. Protože jsem ji ale nikde nenašel, musel jsem ji napsat sám. 😊

Původ slova agapeterapie

Název agapeterapie vznikl spojením dvou starořeckých slov: agapé, označujícího univerzální lásku, a therapeia, které má původní význam péče, služby, ošetřování či starostlivosti o druhého. V dnešní češtině si pod slovem terapie nejčastěji představíme léčbu. Ve staré řečtině však mělo toto slovo mnohem širší význam. Zahrnovalo péči o člověka, službu druhému, ale také službu Bohu či Bohům. Pro agapeterapii je důležitý právě tento širší význam: laskavá péče o člověka, pomoc, služba a provázení na jeho životní cestě.

Historie názvu agapeterapie

Samotný název agapeterapie není ve světě novinkou. Výrazy Agape Therapy, Agapetherapy či jejich jazykové varianty se objevovaly v různých souvislostech již dříve. Například kanadské duchovní centrum Le Cénacle, založené roku 1980, rozvíjelo křesťansky orientovanou agapeterapii zaměřenou na uzdravování životních zranění prostřednictvím Boží lásky. Podobné duchovní programy existovaly také ve Francii. Název Agape Therapy používají rovněž některá zdravotní, rehabilitační a poradenská zařízení. Originalita zde představované agapeterapie proto nespočívá ve vytvoření dosud neexistujícího slova, ale v jeho novém obsahovém vymezení, filosofických základech a praktické podobě.

Metodologie agapeterapie

Agapeterapie vychází ze spirituálního, transdisciplinárního, pluralistického, eklektického, integrativního, holistického a fenomenologického přístupu k člověku a životu. Jejím základním východiskem je přesvědčení, že člověk žije jeden život, v němž se přirozeně setkávají všechny rozměry jeho existence. Agapeterapie proto hledá možnosti, jak poznatky různých disciplín a tradic spojovat tak, aby člověku pomáhaly lépe porozumět sobě, svým vztahům, vlastnímu životu i světu.

Spirituální přístup

Agapeterapie překračuje hranice psychologie a psychoterapie. Přijímá teistické pojetí skutečnosti a premisu existence Boha, který je láskou, Stvořitelem a transcendentním základem Vesmíru, světa a života. Neváže však toto pojetí Boha na jedinou závaznou teologickou interpretaci. Respektuje individuální cesty člověka k Bohu i různá pojetí posvátna a transcendence v jednotlivých duchovních tradicích. Neupřednostňuje jednu denominaci či náboženskou tradici před ostatními a má univerzalistický a mezinábožensky otevřený charakter.

Svým apriorním spirituálním zaměřením agapeterapie reaguje na přehlíženou skutečnost, že i v moderní technické evropské civilizaci má většina lidí nějaký duchovní světonázor.

Agapeterapie vnímá pozoruhodný paradox současné psychologie a psychoterapie. Zatímco většina lidí věří v určitou podobu duchovní či transcendentní skutečnosti, odborná příprava psychologů a psychoterapeutů této zásadní součásti lidského života často věnuje jen okrajovou pozornost. Mnozí pomáhající profesionálové tak vstupují do praxe bez dostatečné přípravy k tomu, aby se svými klienty dokázali otevřeně a zasvěceně hovořit o jejich vztahu k Bohu, spiritualitě, náboženské víře a duchovnímu smyslu života.

Na tento rozpor dlouhodobě upozorňuje řada odborníků, zejména z oblasti psychologie náboženství a spirituality. Agapeterapie na něj odpovídá tím, že duchovní světonázor člověka přijímá jako základní východisko sebepoznání a porozumění lidské existenci.

Transdisciplinární přístup

Slovo transdisciplinární znamená přesahující hranice jednotlivých vědních oborů. Psychologie nám pomáhá pochopit, jak lásku prožíváme. Filosofie se ptá, co je láska a dobro. Teologie se zabývá Boží láskou. Sociologie zkoumá mezilidské vztahy a společnost. Biologie vysvětluje, co se při zamilovanosti odehrává v našem těle. Každý obor nám ukazuje určitou část skutečnosti. Jejich vzájemným setkáváním a propojováním můžeme dospívat k hlubšímu porozumění člověku, lásce a životu jako celku.

Pluralistický přístup

Slovo pluralita znamená mnohost, různost a rozmanitost. Pluralistický přístup vychází z přesvědčení, že svět, člověka a jeho život můžeme poznávat a chápat různými způsoby, z různých hledisek a prostřednictvím různých zkušeností. Různé odborné, filosofické a duchovní perspektivy si můžeme představit jako různé mapy téže krajiny. Jedna zachycuje geologické poměry, jiná vodní toky, další dopravní síť, územní plán, turistické cesty nebo historické památky. Každá zobrazuje tutéž krajinu, ale zaměřuje se na jiné její vlastnosti. Agapeterapie tuto rozmanitost přijímá jako bohatství lidského poznání.

Eklektický přístup – způsob získávání inspirací

Slovo eklektický pochází z řečtiny a znamená vybírající či volící si z různých možností. Pěkným příkladem je současná hudba. Hudebníci se běžně inspirují klasickou hudbou, jazzem, rockem, africkými rytmy, indickou hudbou nebo elektronickou taneční hudbou. Jejich tvořivým propojením mohou vznikat nové, osobité hudební styly.

Podobně postupuje agapeterapie. Z bohatství lidského poznání a moudrosti vybírá hodnotné a užitečné myšlenky, zkušenosti a praktické inspirace, které pomáhají člověku rozvíjet schopnost milovat a žít v lásce a dobru. Inspiraci nacházíme například u Buddhy v soucitu a laskavosti, u Ježíše v lásce k bližnímu, odpuštění, samaritánské péči, u Ericha Fromma v umění milovat, u Carla Rogerse v empatii a přijetí nebo u Viktora Frankla v hledání životního smyslu.

Integrativní přístup – způsob spojování

Integrovat znamená spojovat, propojovat nebo sjednocovat jednotlivé části do jednoho funkčního celku. Integrativní přístup navazuje na eklektický výběr inspirací. Agapeterapie vybrané poznatky a zdroje nepoužívá pouze vedle sebe. Začleňuje je do vlastního nového, vnitřně souvislého uceleného systému, v němž získávají společný směr a smysl. Jeho ústřední orientací jsou láska a dobro, vyjádřené filosofickými pojmy agapé a agathon. Integrací tak skutečně vzniká něco nového. Nemusí jít o objevení dosud neznámé jednotlivé inspirace. Novost může spočívat právě ve vytvoření nového propojení již existujících poznatků a zkušeností.

Holistický přístup – člověk a život jako celek

Holistický přístup nahlíží člověka, život, svět a Vesmír jako vzájemně propojený a související celek. Člověk svůj život nežije odděleně jako psychologický, biologický, vztahový, filosofický, spirituální nebo náboženský subjekt. Člověk žije jeden život. V tomto jediném životě se současně setkávají jeho tělesnost, psychické prožívání, vztahy, hodnoty, přesvědčení, spiritualita, práce, radosti, starosti i hledání životního smyslu. Agapeterapie se proto snaží porozumět člověku a jeho životu v celé jeho šíři a plnosti.

Fenomenologický základ – návrat k přirozenému světu

Významným filosofickým východiskem agapeterapie je fenomenologie a její důraz na přirozený, bezprostředně žitý svět člověka. Edmund Husserl vyjádřil základní fenomenologickou orientaci známou výzvou: "Zu den Sachen selbst." Zpět k věcem samým. Agapeterapie na tuto inspiraci navazuje návratem k tomu, jak se lidský život sám ze sebe skutečně ukazuje a prožívá.

Samotný žitý život je původnější a důležitější než disciplíny, které jej popisují. Disciplíny vznikly z lidské potřeby porozumět životu. Život nevznikl proto, aby se vešel do jejich metodologických hranic. Právě tento důraz na skutečný, každodenní život člověka tvoří významný filosofický základ agapeterapie.

Vztah agapeterapie k odborným disciplínám a specializaci

Současná věda a společnost se vyznačují stále hlubší specializací, partikularizací a detailizací lidského poznání. Jednotlivé vědní obory zkoumají stále užší oblasti skutečnosti, vytvářejí vlastní odborný jazyk, teorie, pravidla a způsoby poznávání.

Psycholog, lékař, teolog či sociolog jsou vzděláváni v určitém odborném paradigmatu. Učí se myslet, poznávat a vysvětlovat skutečnost způsobem, který odpovídá jejich oboru. Aby mohli vystupovat jako odborníci svého oboru, musí respektovat hranice jeho paradigmatu. Nemohou například vydávat teologické přesvědčení za vědecký poznatek psychologie nebo filosofickou úvahu za lékařskou diagnózu. Jejich odborné poznání je tak přirozeně vymezeno tím, jak byli vyučeni a jaké zásady jejich disciplína uznává.

Na důsledky takového rozdělování lidského poznání upozorňuje také fenomenologická filosofie Edmunda Husserla a Martina Heideggera, na kterou v českém prostředí navazuje například Anna Hogenová. Člověk totiž nežije svůj život rozdělený podle jednotlivých vědních oborů. Člověk žije jeden život. V něm se současně setkávají jeho tělesnost, psychické prožívání, vztahy, hodnoty, spiritualita, radosti, starosti i hledání životního smyslu.

Jednotlivé disciplíny rozdělují skutečnost, aby ji mohly podrobněji poznávat. Problém nastává tehdy, když se toto odborné rozdělení začne zaměňovat za skutečnou podobu lidské existence. Život člověka je vždy širší než odborné paradigma, kterým se jej snažíme vysvětlit.

Právě zde nachází své místo agapeterapie. Překračuje hranice jednotlivých odborných perspektiv, propojuje jejich poznatky s filosofií, spiritualitou a žitou lidskou zkušeností a vrací pozornost k člověku jako celistvé bytosti. Vědecké disciplíny vznikly proto, aby nám pomáhaly porozumět životu. Život ale nevznikl proto, aby se vešel do hranic jednotlivých vědeckých disciplín.

Princip otevřenosti

Agapeterapie je živý a otevřený systém. Vychází z přesvědčení, že lidské poznání se neustále rozvíjí a že žádná současná teorie nemůže vyčerpat všechny možnosti porozumění člověku, lásce a dobru. Je otevřená novým zkušenostem, poznatkům, otázkám, kritickému dialogu i přehodnocování dosavadních přesvědčení. Agapeterapie z principu nemůže být definitivně hotová a dokončená, stejně jako není hotový a dokončený lidský život.

Teoretická a filosofická východiska

Teoretickým základem agapeterapie je agapologie, transdisciplinární obor zaměřený na porozumění lásce. Dalším filosofickým východiskem je agapismus, který chápe lásku agapé jako základní princip vývoje lidstva i Vesmíru. Agapeterapie na tato východiska navazuje jejich praktickým uplatňováním v oblasti osobního rozvoje.

V tomto smyslu se propojují dva základní pojmy: agapé – láska jako dynamis, možnost a tvořivá síla, agathon – dobro jako energeia, uskutečňování lásky v životě. Agapeterapie tak spojuje poznávání lásky s jejím prožíváním, působením a uskutečňováním dobra.

Inspirace a příběhy agapeterapie

Agapeterapie záměrně používá označení inspirace a příběhy a vyhýbá se rozšířeným odborným pojmům, jako jsou nástroje, metody, techniky, postupy, procesy, intervence atd. Tyto výrazy mají mechanistický charakter, který zcela nesouzní s filosofickým a existenciálním pojetím agapeterapie, jejímž ústředním tématem je láska, dobro a lidskost, živá, duchovní podstata člověka.

Agapeterapie využívá rozmanité inspirace z filosofie, psychologie, psychoterapie, náboženských a duchovních tradic i každodenní lidské zkušenosti. Slouží jako podněty k rozhovoru, sebepoznání, zamyšlení nad vlastním životem a hledání nových možností, jak žít v lásce a dobru. Jednotlivé inspirace lze využívat při individuálních a skupinových setkáních, ale také samostatně při autoterapii, sebekoučování a osobním rozvoji.

Následující přehled představuje pouze ukázku připravovaného souboru inspirací agapeterapie. Další inspirace, příběhy a praktické přístupy budou průběžně doplňovány a rozvíjeny.

Agapelita a spiritualita

Základní sebepoznávací inspirace, která se zabývá naším světonázorem, životními hodnotami a vztahem k Bohu, Stvořiteli, Zdroji, Vesmíru či jiné transcendentní skutečnosti. Pomáhá nám uvědomit si, jak vnímáme své místo ve světě, smysl života a vlastní existenci a jak tento základní postoj ovlivňuje naši schopnost milovat.

Agapeharmonie – poznávání vlastního světa lásky

Sebepoznání prostřednictvím různých podob lásky. Zkoumáme, co pro nás láska znamená, jak ji prožíváme, co od ní očekáváme a jak ji uskutečňujeme. Inspirací jsou různé podoby lásky, například erós, filia, storgé, agapé, rodičovská láska, sebeláska, obětavá nevlastnící láska, ale také žárlivost, majetnictví, manipulace a další neharmonické podoby vztahů.

Biodrom lásky – životní mapa lásky

Vytváříme vlastní životní mapu setkávání s láskou a neláskou od nejranějších vzpomínek až po současnost. Vzpomínáme na důležité lidi, vztahy a události, které ovlivnily naše představy o lásce, důvěře, blízkosti a mezilidských vztazích.

Přítomnost lásky a odpuštění

Zkoumáme své současné vztahy k partnerovi, rodině, přátelům, kolegům, sousedům i dalším lidem. Hledáme, kde prožíváme lásku, porozumění a harmonii a kde přetrvávají konflikty, křivdy, hněv či nepřátelství. Přemýšlíme, jak můžeme přispět ke smíření, odpuštění a obnově dobrých vztahů.

Zákon akce a reakce lásky

Inspirace založená na otázce: Jakou lásku očekávám od druhých a jakou lásku sám přináším do jejich života? Pomáhá nám uvědomit si souvislost mezi našimi postoji, očekáváními, jednáním a podobou vztahů, které vytváříme. Podle úsloví: "Co do světa vysíláme, to se nám vrací."

Odpor jako zrcadlo

Sebepoznání prostřednictvím lidí, kteří nás mimořádně rozčilují, dráždí nebo v nás vyvolávají odpor. Zkoumáme, proč právě určité vlastnosti a chování druhých lidí vyvolávají tak silné reakce a co nám mohou prozradit o nás samotných. Inspirací je také Jungovo pojetí stínu a projekce.

Kdo není v míru sám se sebou

Zamýšlíme se nad tím, jak se naše vnitřní disharmonie, nejistota, strach, hněv či nespokojenost mohou projevovat ve vztazích k druhým lidem. Učíme se rozpoznávat souvislost mezi vlastním duševním stavem a tím, jak jednáme se svým okolím.

Reakce na agresi – nepřidávat zlobu ke zlobě

Inspirace pro situace, kdy se setkáváme s hněvem, útoky, nepřátelstvím nebo agresivním jednáním. Učíme se porozumět tomu, co se může odehrávat v druhém člověku, zachovat vlastní klid a přerušit vzájemné stupňování konfliktu.

Změna etického diskurzu – přerušení řetězu odplaty

Když nám někdo ublíží, často prožíváme bolest, rozhořčení a touhu po spravedlivé odplatě. Tato inspirace nám pomáhá projít vlastními emocemi, zamyslet se nad smyslem pomsty a hledat možnost láskyplné odpovědi místo pokračování vzájemného nepřátelství.

Pohár trpělivosti – hledání vlastní hranice

Každý člověk má jinou míru citlivosti, zranitelnosti, odolnosti a trpělivosti. Inspirace pomáhá poznávat vlastní hranice ve vztazích a rozpoznat okamžik, kdy je možné druhému odpustit, přát mu dobro, a přesto od něj s láskou a vnitřním klidem odejít.

Bůh je láska

Hagioterapeutická inspirace vycházející z Prvního listu Janova a Pavlova hymnu na lásku v třinácté kapitole Prvního listu Korintským. Prostřednictvím četby, osobního prožitku a rozhovoru se zamýšlíme nad podstatou Boží lásky, jejími vlastnostmi a jejím uskutečňováním v lidském životě.

Horské kázání – jak žít v lásce a dobru

Setkání s Ježíšovým učením obsaženým v Matoušově evangeliu. Zamýšlíme se nad blahoslavenstvími, milosrdenstvím, odpuštěním, láskou k nepřátelům, smířením a zlatým pravidlem mezilidského jednání. Hledáme, co tyto myšlenky znamenají pro náš vlastní život.

Spravedlnost a nespravedlivá podobenství

Hagioterapeutická inspirace založená na Ježíšových podobenstvích, která zpochybňují naše obvyklé představy o spravedlnosti, zásluhách, odměně a trestu. Například příběhy o dělnících na vinici nebo marnotratném synovi otevírají otázky odpuštění, milosrdenství a lásky přesahující směnnou spravedlnost.

Buddha o lásce a dobru

Inspirace z buddhistického učení o laskavosti, soucitu a dobrém životě. Seznamujeme se s třemi kořeny nedobrého jednání, jejich pozitivními protějšky, pojmy mettá a karuná a možnostmi překonávání nenávisti, žádostivosti a zaslepenosti.

Ho'oponopono – havajská cesta odpuštění

Inspirace z havajské tradice obnovování harmonie v mezilidských vztazích. V její známé současné podobě se zaměřujeme na čtyři jednoduché věty: "Omlouvám se. Prosím, odpusť mi. Děkuji ti. Miluji tě." Jejich prostřednictvím rozvíjíme odpovědnost, odpuštění, vděčnost a lásku.

Toxické vztahy – když se láska mění v utrpení

Komplexní problematika zraňujících, manipulativních, závislostních a dysfunkčních vztahů, ve kterých se láska, touha po blízkosti a potřeba přijetí prolínají s bolestí, strachem, ovládáním a utrpením. Agapeterapie nabízí osobitý pohled propojující psychologii, psychoterapeutické poznatky, filosofii a spiritualitu. Zabývá se také duchovním významem vztahů, karmickými představami, odpuštěním, osobní svobodou a hledáním hranic mezi láskou, obětí a sebeúctou. Vychází vstříc současným duchovním hledajícím, jejich životním zkušenostem, přesvědčením a způsobu uvažování o vztazích.

Této rozsáhlé problematice se podrobně věnujeme v samostatném online kurzu.

Nešťastná láska – zoufalá zamilovanost a zlomené srdce

Komplexní téma neopětované lásky, zoufalé zamilovanosti, citové závislosti, odmítnutí, rozchodu a bolestného prožívání ztráty milovaného člověka. Agapeterapie propojuje psychologické poznatky s filosofickým a spirituálním pohledem na lásku, připoutanost, svobodu a smysl životních zkušeností. Pomáhá člověku porozumět vlastnímu prožívání, nalézat vnitřní harmonii a znovu otevřít svůj život lásce. Přistupuje přitom k těmto otázkám také jazykem a způsobem myšlení současných duchovních hledajících.