Pozvánka na setkání v Kolodějích

Vážení přátelé, zájemci, kolegyně a kolegoví, drazí a ,ilí

sejdeme se v našem krísném prostředí

Co je to agapé koučink?

Agapé koučink je metoda osobního rozvoje. Svými východisky, přístupy a tématy se řadí do oblasti spirituálního koučinku. V rozhovoru pomáhá agapé kouč klientovi hledat nebo znovu objevovat schopnost žít v lásce a dobru.

Jedním z významných inspiračních zdrojů je pro nás Erich Fromm, který již v roce 1950 chápal získání či znovuzískání schopnosti milovat jako nejdůležitější cíl analytické terapie. Agapé koučink tuto otázku přenáší do prostoru osobního rozvoje: Jak člověk miluje? Co mu umožňuje lásku žít? Co mu v jejím projevování brání? Jak se může láska konkrétně projevovat v jeho vztahu k sobě, druhým lidem, světu a Bohu? Co to znamená žít dobrý život?

Proces agapé koučinku vychází samozřejmě ze standardních principů koučování, které formulovali a rozvíjeli od roku 1978 jeho zakladatelé Timothy Gallwey a Sir John Whitmore. Patří k nim především nedirektivita, otevřené otázky podporující introspekci a sebeuvědomění, respekt k autonomii člověka, podpora při hledání vlastních odpovědí a přesvědčení, že nejlepším odborníkem na svůj vlastní život je především člověk sám. K těmto základům agapé koučink připojuje specifické metody a inspirace čerpané z různých spirituálních, teologických, filosofických a psychologických zdrojů.

Paradigma agapé koučinku

Každý koučovací přístup vyrůstá z určité filosofie, tedy z určité představy o člověku, světě, poznání a žádoucím směru lidského rozvoje. Výkonový, manažerský, leadership a firemní koučink vyrůstá z pozitivistického, pragmatického, racionalistického paradigmatu, které pracuje s cíli, měřitelnými výsledky, efektivitou, kompetencemi, růstem a úspěchem. Existenciální koučink vychází z existenciální psychologie, systemický koučink ze systemického přístupu, křesťanský koučink z křesťanství, spirituální koučink z různých proudů současné spirituality atd.

Podobně agapé koučink vychází z agapismu, teistického metafyzického světonázoru, který považuje lásku, agapé, za základní princip evoluce a reality. Agapismus zformuloval v roce 1893 jeden z nejvýznamnějších amerických filosofů Charles Sanders Peirce, zakladatel pragmatismu a zásadní postava moderní sémiotiky a logiky. Z agapismu vyrůstá pojetí člověka, osobního rozvoje, hodnot i témat agapé koučovacího rozhovoru. Jeho základním tématem jsou proto otázky: "Jak mohu žít více v lásce? Jak mohu žít dobrý život?"

Hodnotový rámec a svoboda klienta

Žádný koučovací přístup není zcela hodnotově neutrální. Již výběrem témat, způsobem kladení otázek a představou směru osobního rozvoje vytváří určitý rámec a styl myšlení, ve kterém rozhovor probíhá.

Také agapé koučink má svůj hodnotový systém. Vychází z přesvědčení o zásadním významu lásky, dobra, svobody, odpovědnosti, vztahu a spirituálního rozměru lidského života. Současně zachovává základní nedirektivní princip koučinku. Agapé kouč klientovi neříká, co má cítit, čemu má věřit ani jak má žít. Pomáhá mu prostřednictvím otázek zkoumat jeho vlastní život a hledat jeho vlastní odpovědi.

Témata agapé koučovacího rozhovoru

Struktura agapé koučovacího setkání umožňuje postupně otevírat různé oblasti lidského života. Patří mezi ně spirituální rozměr člověka a jeho světonázor, jeho představa lásky a dobra, vztah k sobě a druhým lidem, partnerské a rodinné vztahy, způsoby jednání a chování, emoce, hodnoty, životní zkušenosti a základní existenciály lidského života – například svoboda, odpovědnost, konečnost, samota, starost, láskyplnost a náboženskost.

Agapé koučink se přitom neptá pouze na to, co člověk o lásce ví, ale především na to, jak lásku skutečně žije. Jeho základní otázku lze vyjádřit velmi jednoduše: Co mi umožňuje žít v lásce a co mohu udělat pro to, aby se láska a dobro více uskutečňovaly v mém každodenním životě?

Metody agapé koučinku

Agapé koučink využívá standardní koučovací rozhovor založený na otázkách, naslouchání, sebeuvědomění, reflexi a hledání vlastních odpovědí klienta. Podle tématu a po dohodě s klientem jej doplňuje o specifické metody inspirované psychologií, filosofií, teologií, spiritualitou a tradičními naukami dávné moudrosti lidstva.

Součástí agapé koučinku mohou být například:

existologie lásky, tedy zkoumání vlastní zkušenosti s láskou a jejího místa v životě,
spirituální analýza, která otevírá vztah člověka k Bohu, transcendentní skutečnosti, víře, smyslu a vlastnímu světonázoru,
práce s existenciálami, jako jsou svoboda, odpovědnost, konečnost, samota, starost, láskyplnost a náboženskost,
zkoumání vlastní představy lásky a dobrého života,
reflexe partnerských, rodinných a dalších mezilidských vztahů,
práce s emocemi, strachem, úzkostí, zranitelností, odpuštěním, přijetím a schopností dávat i přijímat lásku.

Využíváme také autokoučink neboli sebekoučování, introspekci, meditaci lásky, imaginaci, všímavost, práci s příběhem vlastního života a praktická každodenní cvičení. Může mezi ně patřit například vědomý "den laskavosti", reflexe vztahu k blízkým osobám, pozorování vlastních způsobů projevování lásky nebo hledání konkrétního dobrého jednání v každodenních situacích.

Důležitou součástí je také hledání toho, co člověku brání jeho přirozenou schopnost milovat plněji uskutečňovat – například strach, nejistota, naučené vztahové vzorce, stud, minulá zranění, potřeba kontroly nebo obava ze zneužití vlastní otevřenosti.