Vysoká škola, 1983 - 1988

Na tomto místě uklidňuji všechny nervózní rodiče a mladé duchovní hledající. V 18 nebo 19 letech opravdu naprostá většina lidí neví, co má v životě dělat. To jsem prožil i já. Paní učitelka klavíru z hudební školy mě přemlouvala, abych zkusil konzervatoř. Kariéra klasického hudebníka mě ale nelákala. Táta byl úspěšný a uznávaný geotechnik, tak jsem šel v jeho šlépějích. Skládal jsem přijímací zkoušky na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor geologie.

Nastala stejná situace jako při zkouškách na střední školu. Vzhledem k nedělnickému původu a katolické rodině mě opět nevzali. Byl jsem rád, že jsem mohl jít na jedinou školu, kde brali téměř každého. Nastoupil jsem na Vysokou školu báňskou v Ostravě, Hornicko-geologickou fakultu, obor povrchové dobývání ložisek.

Při vstupu do monumentální moderní budovy v Porubě mě přivítal velký nápis: "Zdravíme se čest práci a oslovujeme se soudruhu." Aby to bylo každému jasné. 😊 Severní Morava byla vždy baštou rudých. Užil jsem si praxi v Železárnách a drátovnách v Bohumíně a na povrchovém lomu Jiří u Sokolova. Drsné zkušenosti.

V roce 1984 se mi podařilo přestoupit do druhého ročníku geologie na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy do Prahy. To už šlo lépe. V prvním ročníku někteří studenti odpadli, tak bylo místo. Dodnes si pamatuju ten úlevný blažený pocit, kdy jsem se ocitl v opravdovém  akademickém intelektuálním prostředí a místo soudruhu jsem slyšel noblesní: "Pane kolego." 😊

Škola nebyla přehnaně náročná, takže mi zbývalo dost času na hraní a zpívání v rockové kapele Hubertus. Baskytarista a textař Ilja Kučera ml. udělal se svým synem Josefem vzpomínkové webové stránky, tak se můžete podívat. www.hubertusmusic.cz

To byly zlaté hudební časy. Neexistoval internet, v televizi a v rádiu se žádná pořádná hudba nepouštěla, kapel bylo málo. Koncerty a taneční zábavy byly narvané. Dnešním mladým kapelám, které jásají, když na ně do klubu přijde padesát nebo sto lidí, se může zdát neuvěřitelné, že my jsme na každém vystoupení měli čtyři sta až pět set, ale někdy také šest set nebo sedm set fanoušků.

Skládali jsme vlastní songy, ale hráli jsme i převzaté hity zahraničních kapel. Při jednom našem hraní jsem poznal svou budoucí ženu Jindru. Přišla tam jako kamarádka přítelkyně našeho bubeníka Fugase. A náhle tu byl rok  1988, státnice a konec sladkého studentského života. Vítej, dospělosti. 😊